Nejsme právníci, jen uvažujeme na základě normálního přístupu k životu a snad i jako většina z normálně smýšlejících rybářů s vědomím, že je každý z nás odpovědný za svoje chování a že každý z nás ví, co je soukromý majetek, anebo alespoň tuší, kdy koná ne úplně v souladu s vědomím a svědomím.
V posledním období se rozvinula mezi rybáři a na sociálních sítích diskuze na téma, co lze a co nelze kontrolovat prostřednictvím rybářské stráže. Je pravdou, že rybářskou stráž jmenuje obec s rozšířenou působností (na základě přenesené pravomoci státní správy rybářství příslušného krajského úřadu). Návrh na ustanovení rybářské stráže podává uživatel revíru (v našem případě ÚS pro Severní Moravu a Slezsko). ÚS pro SMaS se snaží pro členy ČRS (rovněž nečleny) udržet co největší portfolio revírů provozovaných v režimu „sportovního rybolovu“, tedy v rybářských revírech vyhlášených dle Zákona č.99/2004 Sb. a jeho následných prováděcích předpisů.
V našem komentáři se budeme snažit vyhnout citacím paragrafů. Snahou je předložit problematiku srozumitelně a nehrát si na samozvané právníky (těch máme na sociálních sítích dostatek). Těmi my nejsme a proto volíme formu, která koresponduje především se slušným vychováním. To předpokládáme u drtivé většiny sportovních rybářů.
Pro Vaši představu revíry, které užíváme ke sportovnímu rybolovu, máme buď:
- . V majetku ÚS, či její složky, tedy MO
- Vypůjčeny
- Pronajaty
- Propachtovány
Ve všech uvedených případech kromě bodu č.1. jsou tedy ve vlastnictví někoho „jiného”.
Těmi vlastníky jsou:
- Fyzické osoby (výjimečně, nicméně existují)
- Právnické osoby — privátní (mnohdy nadnárodní společnosti), či stát prostřednictvím státních podniků — Lesy ČR, příslušná Povodí s. p., rovněž také SPÚ (Státní pozemkový úřad)
- Města, obce
- (existují i kombinace uvedených vlastníků)
Dostáváme se k samotnému problému věcí diskutovaných mezi rybáři a na různých sociálních sítích. K tomu chceme předeslat a zdůraznit, že nájmy, pachty a výpůjčky od jiných vlastníků jsou ošetřeny smluvně, tedy písemnými smlouvami s uvedením práv i povinností.
Při uzavírání smluv si pronajímatelé, propachtovatelé, či půjčitelé stanovují podmínky, za kterých lze jimi vlastněnou lokalitu (vodu a mnohdy pobřežní pozemky) užívat. Vůbec je nezajímá, jakým způsobem si zajistíme plnění těchto podmínek. Nezajímá je, že rybářské stráži někdo zpochybňuje oprávněnost vymáháni jiných pochybení ze strany lovících než těch, které určuje zákon, vyhláška a bližší podmínky výkonu rybářského práva. Pro ně jsou to pochybení, která překračují rámec podepsaných podmínek ve smlouvě.
Snažíme se udržet revíry mimo jiné tím, že přistupujeme na podmínky pronajímatelů. Jedinou možností, jak požadavky majitelů revírů sdělit lovícím, je zveřejnit je v popisech revírů. Obecněji pak v BPVRP (bližších podmínkách výkonu rybářského práva). Činíme tak na www stránkách a samozřejmě v již jmenovaných soupisech revírů. A věříme, že každý normálně vychovaný člověk si přečte sdělení u navštíveného revíru a přijme to jako fakt. Dnes jíž v textu i píšeme:
„podmínky pronajímatele“
Je otázkou, zdali budeme akceptovat a po rybářích vymáhat plnění citovaných požadavků pronajímatelů uvedených u jednotlivých popisů revírů, anebo je budeme na základě „právních rozborů“ hraničících s idiocií rozporovat, nedodržovat a na popud těchto komentářů ignorovat.
Ono totiž když se někdo ve svých „právních“ úvahách dopracovává až: „k principům dodržování lidských práv a svoboď‘, a přitom zapomíná, že také existuje v dnešním světě soukromé vlastnictví? A že pokud nám někdo dovolí na něm nějakým způsobem působit (rybařit), má právo si stanovit podmínky užívání, anebo
když se někdo dožaduje na základě „správního řádu nahlížet do spisu” o přestupku a přitom ani neví, že správní řád je trochu jiná kapitola (věru že nejsme úřad). Jsme zapsaný spolek, který si odsouhlasil nějaká pravidla hry. Říkejme jim Stanovy ČRS. A že k těmto Stanovám existuje jednací řád ČRS, dle kterého se v našem zapsaném spolku postupuje a jedná,
Pak, pokud nebudeme dodržovat podmínky majitelů a nebudeme mít mechanismus jak je vymoci, řítíme se do situace, kdy asi nelze nadále pokračovat v nájemních vztazích a zavazovat se k nějakým podmínkám užívání revírů. Smlouvy totiž uzavíráme jako uživatel revírů za rybářskou veřejnost s přesvědčením, že ie to pochopitelné, srozumitelné a zavazující pro lovící.
Avšak podle názorů určité skupiny lidí si přece na cizím majetku můžeme dělat co chceme co nemá souvislost se zákonem již jednou citovaným. Nikdo jim přeci nemůže zakázat tábořit, vjíždět na pozemek, hulákat a opíjet se na cizím pozemku a obtěžovat okolí.
A my se ptáme:
„Může na moji zahradu vstoupit každý, kterému se tam líbí? A i kdyby to bylo na základě pronájmu námi podepsaným, mohou si tam dělat všichni, co chtějí? Nebude nám vadit, že budou obtěžovat okolí a konat to, co jsme uvedli výše? Neošetříme si tento smluvní vztah a nestanovíme si podmínky? Samozřejmě že stanovíme a budeme je chtít mít splněny.”
Nechceme být pesimisty a pevně věříme ve zdravý rozum většiny slušných rybářů, kteří mlčí a jsou rádi, že mají takové možnosti oddechu u koníčka, který je baví. Sociální sítě jsou místem, kde lze udělat a vzkázat spoustu dobrého, ale naopak i zlého. Je to místo, kde se mnozí najdou, bohužel i tak, jak se to stává poměrně často, a to v té druhé poloze.
K jednomu z nejvíce komentovaných revírů, kterých se tato úvaha týká (471 191) se vyjádříme v nejbližších dnech. Mimo jiné z důvodu stížnosti a ověření si skutečnosti ze strany lovícího u majitele zmíněné štěrkovny. Jednání se uskutečnilo 30.4.2024. Zástupce majitele při něm potvrdil podmínky stanovené společností, kterou zastupuje. Vtom duchu rovněž odepsal stěžovateli, resp. dotazovateli na pravdivost podmínek stanovených na revíru 471 191 z titulu pronajímatele.
výbor ÚS ČRS pro SMaS